Duhový dort

Běžně jsem extrémně nesoutěživý typ, ale podlehla jsem výzvě z Gurmetu. Nebo si moje ego chtělo dokázat, že to přece upeču. Původně mě oslovila květnová výzva na Charlottu, ale u té jsem chtěla počkat na jahody. Tak jsem se rozhodla začít až v červnu a ono na mě vykoukne takové jedovaté duhové peklíčko :)

Vůbec nejsem fanda barevného pečení. Z nějakého důvodu mě neuklidňuje, když na těch pytlíčkách píšou, že "barvivo to a to může nepříznivě ovnivňovat pozornost dětí". "Dej si ještě trochu dortíku, po kterém  budeš hyperaktivní, Jeníčku...".

Současně mě úplně míjí až strašidelně bující trend barevňoučkých potahovaných dortů, u kterých vůbec nejde o to, jak to chutná nebo podobné malichernosti. Podstatné je, čím unifikovaný suchý piškot potáhnete, nabarvíte, vymodelujete. V lepším případě budou růžoví motýlci, v horším dostane strýček k narozkám obří prsatici.

Nicméně, prostě nebyla červnová výzva úplně můj styl. Ale jednou se hecnout, že to zvládnu taky a aspoň budu vědět, proč to nepeču, a jako bonus možná vyhraju mixér... Inu, již zmiňované ego :-D

Tak tedy - výsledek vidíte výše. Když už je to uvnitř taková extravance, vnějšek jsem pojala přísně minimalisticky. Pečení samotné byla nakonec celkem sranda. Ani to nebylo moc složité, jen neskutečně časově náročné. Půl dne na dort? Ale dává to smysl. Každá barevná vrstva se peče zvlášť. Další zajímavý poznatek byl, že ganache na potření dortu bych neměla nechat tolik zchládnout a zatuhnout, protože potom nejde roztírat. Alespoň na boční strany s krémem. Ale holt jsem až moc dodržela návod. Potažení marcipánem nakonec po předchozím natíracím utrpení překvapilo rychlostí a snadností. A ve srovnání s receptem jsem vyšla s polovičním množstvím, což je vzhledem k cenám marcipánu pozitivní. A ano! Poslední poznatek...celý dort byl hodně drahý.

Recept sem dávat nebudu, pokud ovšem máte zájem, řekněte si.

Co vy a dort? Potahované dorty? Barvičky?