Na věnečky se chystám už dlouho, možná i několik let. Mělo to být složité, s odpalovaným těstem, které se zcela určitě nemůže povést a takové záhadně profi cukrářské. Taky mě zajímalo, jestli by mi v domácí verzi chutnaly víc, protože těch z cukrárny se trochu štítím.
Tak jsem si na prvomájový víkend dala předsevzetí, že už to konečně vyzkouším. Nějaké komplikace sice vznikly, ale určitě nesouvisely se záhadností těsta:)
Nejprve tedy věnečky samotné:
- 250 ml vody
- 100 g másla
- 150 g polohrubé mouky
- špetka soli
- 3 vejce
Čím míň má složení receptu položek, tím líp pro mě. Věnečky tímto příjemně překvapily.
Dám vařit vodu s máslem a špetkou soli. Když začne vřít a máslo se v ní rozpustí, vsypu celou várku mouky najednou a rozmíchám ji ve vodě. Postupně vznikne hodně ulepené těsto a začne se přichytávat ke stěnám hrnce. V té chvíli by mělo být těsto hotové, sundá se a nechá chladnout. Podle různých receptů by to mělo trvat asi 5 minut, ale můj dojem byl, že se začalo "odpalovat" skoro hned po vsypání a rozmíchání mouky. Raději jsem ho tedy nechala přichytávat o chvíli déle. Tím že se pořád míchá a odlepuje, nic se mu nestalo. Když těsto trochu zchládne, ručním šlehačem se do něj postupně po jednom zapracují 3 vejce. Tím je těsto hotové a můžeme jít stříkat věnečky.
V tomto bodě bych ráda, abyste se poučili z chyb nerozvážných. Četla jsem, že mi igelitový cukrářský sáček pravděpodobně stačit nebude, ale látkový nevlastním, tak jsem to hodila za hlavu. Pokud se ještě někdy pokusím o věněčky, první co udělám bude, že se rozběhnu do obchodu pro látkový cukrářský sáček:) Igelitový se chvíli tvářil v pohodě, ale po chvíli podlehl tlaku příliš hutného těsta a tato super-lepkavá hmota se začala valit namísto špičkou všemi popraskanými otvory. Následuje nepublikovatelná fáze nadávání a nahánění žvýkačkovité hmoty až za ušima.
Slušným shrnutím postupu je, že na máslem vymazaný plech nastříkáme z látkového cukrářského sáčku kolečka věnečků. Mě jich vedle sebe vyšlo 15 menších (5-6 cm v průměru) a trocha těsta zbyla. Taky doporučuji špičku s trochu větším otvorem, ale i malou to jde, pokud obvod objedete vícekrát nebo ve více vrstvách:)
Věnečky se dají péct na 180°C na asi 25-30 minut. Trouba se zásadně neotevírá! To je důležité pravidlo, protože by věnečky splaskly. Zpětně jsem vyčetla, že je to párou, která pozitivně přispívá k vyskočení těsta a při otevírání by vyletěla. Někde dokonce doporučovali dát na dno trouby rendlík s vodou. Mě se tam nevejde, ale můžete zkusit. Pokud se vám ani po půl hodině nezdají přes sklo hotové, jste na tom jako já a moje trouba, protože moje věnečky se pekly 50 min a chvilka by jim ještě k dokonalosti nevadila. Tudíž tradičně od oka. Po upečení se věnečky vytáhnou a nechají zchládnout.
Žloutkový krém:
V mnoha receptech jsem narazila na plnění obyčejným vanilkovým pudinkem. To mi hrdost nedovolila a pustila jsem se do žloutkového krému. Ve finále to chutná velmi podobně, ale aspoň víte, co v tom je, a zjistíte, jak se dělal pudink dokud nebylo všechno z pytlíku:)
- 60 cukru
- 3 žloutky
- 20 g hladké mouky
- 250 ml méka
- vanilka / vanilkový cukr / aroma
- 125 ml šlehačky
(várka na krém do asi 10 věnečků, podle libosti násobte)
Smícháme cukr, žloutky a mouku. Dám vařit mléko s vanilkou (vanilkovým cukrem / aromatem) a když vře, přimíchám do něj žloutkovou směs. Podobné krémy dělám zásadně v mlékovaru, případně vodní lázni, protože se to rádo pálí. Pokud si troufnete na normální hrnec, vařte mírně a minimálně fázi smíchání vařícího mléka se žloutky bych provedla v misce zvlášť. Krém dál míchám a měl by zhoustnout jako puding. Nechá se chládnout a pak se zastudena smíchá s dotuha vyšlehanou šlehačkou.
Já se s krémem docela natrápila. Zhoustnul pouze částečně (že by málo mouky?) a protože zásadně neumím ušlehat šlehačku dotuha, vyšel mi polotekutý krém naprosto nepoužitelný pro stříkání do věnečků. Nechtělo se mi jej dělat úplně znovu, tak jsem nejdřív zkusila záchranný manévr. Celý slavný krém jsem dala znovu vařit a přidala do něj lžíci škrobu. Tudíž už zhoustnout musel. I mě.
Rozhodně se nejedná o ideální žloutkový krém, protože postrádal onu šlehačkovitou nadýchanost, které nějak nejsem schopná dosáhnout. V podstatě mi po všech peripetiích vyšel obyčejný vanilkový puding:)
I tak bych ho ale příště dělala ze žloutků, jen bych možná dala škrob rovnou a možná i vypustila mouku, která se mi v krému nelíbí. Na tuhé šlehačce míním dál pracovat.
A teď už nám zbývá jen věnečky zkompletovat. Hotové věnečky se rozkrajují v půli a cukrářským sáčkem plní žloutkovým krémem (teď už igelitový stačí). V cukrárně mi vadí přeslazená a ulepená poleva, tak jsem ji nedala. Nakonec by jim ale docela slušela, protože jsou věněčky i krém sladké velmi decentně. Třeba příště.
Dovolím si ještě jeden tip - tím, že je těsto chuťově neutrální, můžete věnečky plnit i naslano. Po naplnění libovolnou pomazánkou se z nich stávají luxusní snobské jednohubky;)
A co vy? Jste skalní příznivci věnečků z cukrárny, nebo byste jako já váhali i nad domácíma? A pustíte se do odpalovaného těsta?
Žádné komentáře:
Okomentovat