Polévá mě stud, když se podívám na pravou lištu a vidím s jakou četností přispívám. Přitom pořád vařím, zkouším, jím... Železná pravidelnost "nejmíň každý rok" mi z nějakého důvodu nepřipadá dostatečná.
Proto přichází předsevzetí!
Budu psát.
Často.
Nebo alespoň častěji.
Prostě pravidelně.
Víc než doteď.
Alibisticky se bojím napsat nějakou konkrétní frekvenci. Řekněme jednou týdně? A co když pojedu pryč nebo budu prostě jenom utahaná jako kotě? Ne, to se nějak udělá. Tak tedy...
Jednou týdně! Jednou týdně příspěvek.
Koneckonců jím častěji než jednou týdně.
Pevně daný a písemný závazek před mým neexistujícím publikem.
A na úvod mého "nového života"... mazanec!
Bývaly časy, kdy jsem měla z kynutého těsta velký respekt. Ta nepředvidatelná hmota žijící vlastním životem! Vlastním životem si pravděpodobně žije stále (jinak by ani nekynulo), ale teď už mi to přijde v pořádku. Respektuju ho, hýčkám a nechávám mu dost času si to dělat po svém. A světe div se! Ony z té trouby padají krásné věci! Tentokrát mazanec. Mám na něj starý recept, u kterého vím, že se povede. Možná to bylo i správným počasím, ale tentokrát vyšel úplně excelentně! Velký, krásný, voňavý a kynul jako nic. Recept je jen tak mimochodem na 2 kusy. Varuji předem, aby se vám nestalo (jako mě, když jsem ho dělala poprvé), že až ve finále dočtete do bodu "rozdělte těsto na dva bochníky"...
Ingredience:
4 lžíce rumu
150g rozinek
1 kostka droždí
200g cukru
400ml mléka
1 kg mouky
4 vejce (3 do těsta, jedno na pomazání)
1/2 lžičky soli
100g rozpuštěného másla
1 lžička citronové kůry
plátky mandlí
Nejprve namočíme rozinky do rumu, protože potřebují nejvíce času, aby nasákly. Klidně i více předem. Dobré je i namočit plátky mandlí do vody, protože se tak při pečení nespálí a zůstanou světlé.
Z droždí, lžičky cukru a trochy mléka si zaděláme kvásek a necháme ho v klidu vyběhnout. Trvá to asi čtvrt hodinky. Jakmile je kvásek připravený, smícháme dohromady všechny suroviny kromě jednoho vejce a mandlí. Všechno nejprve trochu promícháme, ale stejně je potom třeba těsto důkladně prohníst ručně. Někdo to možná nedělá nebo na to má skvělý hnětací stroj, ale já na to nedám dopustit. Těsto je krásné a od doby, kdy ho hnětu ručně, mi funguje. Beru to jako takové malé kouzlo, které do něj člověk dává navíc, aby udělalo, co má:) Pak už se jen popráší moukou, zakryje a dá do tepla kynout. Asi po hodině se prohněte ještě jednou, rozdělí na dva bochníky (to je ten moment překvapení;), dá na plech a nechá ještě jednou na půl hodinky kynout. Nakonec už s nimi nijak nehýbu, jen je potřu vejcem, posypu plátky mandlí a dám péct. Asi 35 minut na 180°C. Samozřejmě se řiďte svojí troubou, protože jsou to velmi individualistické bytosti. Každá si dělá, co chce, a nějaké stupně je příliš netíží :)
Co vy a mazanec? A vy a kynuté těsto? Kamarádíte? A přímo kůži na kůži nebo vám to funguje i bez upatlání?
Mazec mazanec ! :-)
OdpovědětVymazat