Přelétavá

Jsem trochu přelétavá. Možná jste si všimli. Není to tak těžké.

Třeba jako když mě vážně nadchne pole dance, tvrdě dřu, chodím na spousty lekcí a vlastně se i něco málo naučím a pak foukne kouzelný vánek a od té doby je tyč jenom dekorace v našem obýváku. Inu dobrá, lektorka pole dance ze mě nebude. Asi to nebylo to pravé.

Nebo jako když mám pletací období, pořídím si krásné jehlice a dokonalé příze, strávím hodiny a dny studiem materiálů a postupů a plánovaním projektů, prosedím dlouhé zimní večery s jehlicemi a přiletí kouzelný vánek...nemusím asi pokračovat, že? Tak ani bábinka pletařka v houpacím křesle ze mě nebude.

Stejným způsobem mě kouzelný vánek připravil o kariéru meditující jogínky, ekologické aktivistky, zmrzlinářky, porodní báby, fotografky, přadleny, horské průvodkyně, tlumočnice do španělštiny, cukrářky...opět asi nemá smysl pokračovat. Trochu dejavu. A ještě delší seznam je toho, čemu se teprve věnovat začnu. Možná.

Nepochopte mě špatně. Všechny ty věci mě pořád baví a přijdou mi ohromně zajímavé. Nebo aspoň většina z nich. Když mě pozvete se čemukoli z toho věnovat, nadchnu se. Do všech jsem investovala spoustu času, energie a někdy i peněz. O mnohých toho docela dost nastudovala. A byla vážně zapálená a nadšená. Plánovala se tomu nadosmrti věnovat a stát se v _____ (doplň si viz. výše) profíkem a superhvězdou. Ale pak mě to nějak přešlo.  Možná je na to nějaká príma psychologická studie, která to vysvětluje. Musím se podívat. Jo a psycholožka už ze mě taky asi vlastně nebude...

"Nebudem si nic nalhávat. Monotematické to nebude. Jako já. A až propadnu studiu chroustů, neuniknete."

Tak ještě jeden příběh. Poslední. Ohromně jsem se nadchla do vaření. Vařím sice celý život, ale před nějakou dobou mě to opravdu chytlo. Mohla bych vařit každý den. A těch úžasných receptů, které existují a vypadají tak úžasně. Musím je všechny vyzkoušet! A tím že vařit a jíst je přece potřeba pořád, u toho i vydržím! No není to skvělé?! To bych si mohla založit blog a každé jídlo nafotit a něco o něm napsat! Paráda, jdu na to!

Že tušíte, kam mířím? Ano! Můj zdejší mrtvý K&K blog! Padl za oběť další vlně kouzelného vánku mé přelétavosti, který mou pozornost odnesl zase trochu jinam. Ne že bych vůbec nevařila. Právě jsem dopekla další várku domácích rohlíčků a vlastně mi to připomíná, že bych měla hodit do trouby pekáč s zeleninou, kterou chci ugrilovat. Ale...už se nějak nedostanu za fázi uvařit/sníst.

Inu což. Začínám se smiřovat s tím, že to asi bude osobnostní rys, se kterým toho moc nenadělám. Nebo líp, se kterým se mi zatím nedaří nic dělat. Takže jsem dlouze přemýšlela, jak s ním naložit konstruktivně. A abych současně ulevila svým výčitkám, co se blogu týče, rozhodla jsem se navázat psaním v trochu jiném duchu. Nebudem si nic nalhávat. Monotematické to nebude. Jako já. Můžete se těšit na chaotickou směs přímo z mé hlavy. Takže ano, třeba se  tu ještě nějaký recept objeví, ale už bych tomu neříkala food blog. A až propadnu studiu chroustů, neuniknete.

Ale pro začátek budu hodná. Chrousti nejsou na pořadu dne. Momentálně se probouzím a usínám s myšlenkou na stehy, vzory a špendlíky. Šiju. Od příštích pár článků bych tedy očekávala uvolnění šicího kreativního přetlaku. A dál? Kdo ví...

Graphic designed by Freepik